30. listopadu 2010

Vlastnosti 3D televizorů

Aby mohl televizor film či vysílání ve 3D přehrát, musí splňovat určitý standard. Jaké existují a s jakými jsou různé televizory kompatibilní, na to se podíváme v tomto článku. Hned v úvodu je třeba říci, že základní tři formáty přehrají všechny, což v praxi znamená bezproblémové přehrání 3D filmu z Blu-ray disku a potíže taktéž nenastanou s příjmem a přehrání televizního vysílání ve 3D, které už je také standardizované.

Film pro 3D se typicky vytváří dvěma kamerami (nebo amatérsky kamerou jednou, ale se dvěma objektivy), které tak zaznamenávají lehce odlišný obraz v rámci úhlu pohledu pravého a levého oka. Při jeho následném promítání potřebujete ovšem zajistit, aby se ten správný snímek dostal do toho správného oka. K tomu existuje několik metod, které se liší tím, jak je scéna do datového toku (přicházejícího videa) zakomponována.
Tzv. 3D formátů podporovaných v konkrétních televizorech je dnes až sedm a všechny je umí jen jediná firma – Samsung. Současným – a to zdůrazňuji – základem jsou ale jen tři:
– „sekvenční 3D“ – standard pro Blu-ray disky,
– „vertikální 3D“ („side-by-side“) – standard pro televizní vysílání,
– „horizontální 3D“ („top-bottom“) – další standard pro televizní vysílání.
 
Pasivní a aktivní 3D systém
Ještě než se dostanu k samotným formátům aktuálního 3D obrazu, je třeba se zmínit o jejich dvou základních systémech (alespoň těch nyní používaných). „Pasivní“, který má na našem trhu jediného zástupce v podobě LG 47LD950, pracuje s brýlemi s polarizačními skly, které zajišťují filtrování přicházejícího obrazu. Brýle jsou jednoduché a levné, obraz je dnes na vysoké úrovni i když někdy vykazuje menší barevné zkreslení a často se využívá v kinosálech právě kvůli nízké ceně brýlí. 
Pro domácí použití se ale sází na „brýle s aktivní závěrkou“ s LCD panýlky místo skel. Ty propouštějí obraz podle toho, zda právě přichází pro levé oko (uzavřou pravý panýlek) či pravé oko (zatmí levý). Kvalita je sice opět na vysoké úrovni, ale vše potřebuje napájené brýle a synchronizační čidlo v televizoru, které brýle spojí (sesynchronizují) s příchozím 3D signálem. Synchronizaci v tomto případě obstarává infračervené světlo (uvažuje se i o Bluetooth) a vše pracuje ve Full HD, tedy v rozlišení 1 920 x 1 080 bodů. Při začátku vysílání tedy vždy musíte chvíli počkat (řádově sekundy, někdy i deset, patnáct) než se brýle domluví s televizorem. 
 
Standardy a základní formáty pro 3D 
Jak už jsme si řekli výše, jsou tři a pokaždé se pracuje s video soubory ve formátu MPEG-4. Na Blu-ray disku jde kodek o MVC (Multiview Video Coding), což je varianta H.264 AVC (Advanced Video Coding), takže je to vlastně obdobné, jako u televizního vysílání ve vysokém rozlišení (HDTV). Jde o standard přijatý asociací Blu-ray, takže je vždy stejný. 
Film je na Blu-ray disku uložen ve Full HD, a to dvakrát. Jednou jako verze pro pravé oko a podruhé jako časově posunutá verze pro levé oko. Pokud se přehrává bez 3D přehrávače, vezme se jednoduše jen jeden datový tok, takže 3D filmy jsou kompatibilní s běžnými BD přehrávači pro 2D. Ani z toho tedy nemusíte mít obavy.
Oba snímky přicházejí na obrazovku za sebou, přičemž střídají jeden druhý (tzv. sekvenční 3D). Díky tzv. mezisnímkové komprimaci, zabere nahrávka jen o asi polovinu více místa než stejný film ve 2D. 
V létě byl oznámen i standard, resp. standardy, pro televizní vysílání ve 3D. Vše iniciovala společnost SES Astra a se zástupci celého odvětví se dohodla na minimálních technických specifikacích pro zavádění 3D televize směrem k satelitnímu vysílání, resp. příjmu. 
Přenosy ve 3D tak budou využívat buď zobrazovací formát „side-by-side“ (ten pro rozlišení 1 080i), tedy tzv. vertikální 3D u kterého jsou obrazy vedle sebe, nebo „top-bottom“ (pro rozlišení 720p) u kterého jsou obrazy pro levé a pravé oko umístěny nad sebou. Jak je zřejmé, rozlišení obou obrazů je patřičném směru vždy poloviční.
Nekódované 3D služby budou vysílány s využitím aktualizované normy DVB (Digital Video Broadcasting), která umožňuje plně automaticky přepínat mezi příchozím signálem ve 2D a 3D a naopak. Dá se tedy časem předpokládat, že tyto standardy budou použity i pro pozemní DVB-T vysílání.
V Evropě se přes satelit vysílá nejčastěji v tzv. „vertikálním 3D“.
 
Další 3D formáty
Ty jsou v současnosti spíše jen doplňkové a některé z nich se používají zejména v PC řešeních. Jde o následující systémy:
– „Frame Packing“ – mezi obrazy pro levé a pravé oko, které jsou nad sebou a oba ve Full HD, je vložen černý pruh o výšce 45 bodů. Celkové rozlišení vzniklého dvou obrazu je tak 1 920 x 2 205 bodů. Tento systém podle všeho vyžaduje propojení komponent přes HDMI 1.4 a nejspíše mu nebude stačit kvalitní kabel verze 1.3 tak, jak je dnes běžné.
– „Line by line“ – obrazy pro levé a pravé oko jsou vytvářeny po řádcích, kde jeden následuje druhý. Na výšku jde tedy o poloviční rozlišení.
– „Vertical Stripe“ – to samé, ale vše se odehrává vertikálně.
– „Checker Board“ – obraz pro levé a pravé oko přichází šachovnicově pixel po pixelu v obou směrech. Rozlišení výsledného 3D obrazu je tak poloviční jak ve směru horizontálním, tak ve směru vertikálním.
 
Televizory pro 3D v praxi
Jednotliví výrobci pochopitelně zaujímají vůči svým 3D televizorům totožný přístup, což znamená důraz na podporu obdobných 3D formátů a liší se tak jen samotným přístupem ke 3D v televizoru. Jejich přístroje jsou tedy buď „3D Ready“ což znamená dokoupit dodatečný 3D balíček (brýle, synchronizační vysílač), nebo plně 3D (synchronizační vysílač je zabudován a alespoň jedny brýle jsou součástí dodávky). To v praxi znamená, že v balení dostanete vše, co pro sledování prostorového obrazu potřebujete a dokoupíte si jen příslušný počet dalších brýlí.
Pojďme ale ke konkrétním výrobcům a přístrojům na českém trhu. U každého výrobce – pro příklad – uvedu kompletní technické parametry vybraného modelu (modelů), a to včetně podporovaných 3D formátů a typu napájení brýlí. Právě to poslední je dosti důležité, což jako majitel, zjistíte záhy. 
Nejvýhodnější se mohou zdát brýle dobíjené přes USB, nicméně i ty na standardní knoflíkovou baterii vydrží většinou kolem padesáti (či více) hodin provozu a řada lidí se prostě nechce dobíjením akumulátoru zabývat..
 

5. listopadu 2010

3D kamera HDC-SDT750 v praxi

V Česku se začala prodávat první 3D kamera na světě, která je určena pro domácí použití. Model HDC-SDT750 pořídíte zhruba za 30 tisíc a umí samozřejmě natáčet i "normálně", tedy ve 2D.
Pokud na kameru nenasadíte speciální 3D objektiv (součást základního balení), chová se jako obyčejná Full HD kamera. A velmi schopná. Naprostou většinu funkcí můžete nechat automatice, nebo nastavovat ručně. Nechybí účinná optická stabilizace obrazu, která i u maximální dvanáctinásobné transfokace udrží obraz poměrně v klidu. Potěší pomocná mřížka na displeji, díky které snadno udržíte správný horizont i svislé budovy a také zdůraznění "přepalů", tedy přeexponovaných oblastí obrazu.
Panasonic HDC-HS750
Kamera Panasonic HDC-HS750 s 3D předsádkou VW-CLT1
Kombinací 35mm objektivu Leica a tří MOS snímačů s rozlišením 1920 x 1080 obrazových bodů nabízí kamera velmi kvalitní záznam, který nadchne i na velké plazmě a neurazí ani na projektoru. Díky citlivému snímači a světelnému objektivu je obraz rozumný i za šera a tmy. I když v této "noční" disciplíně je konkurence o trochu dál.

Vstup do třetí dimenze

Třetinu krabice s kamerou zabírá sáček s předsádkou, která po nasazení udělá z 2D kamery 3D kameru. Nasadíte ji na objektiv kamery, pevně upnete závitem a projdete procesem kalibrace.
Panasonic HDC-HS750
Průvodce na dotykovém displeji vás provede jednotlivými kroky, kdy je vaším úkolem "dostat čáry mezi rysky". Postup je třeba opakovat po každém nasazení objektivu a s trochou cviku nezabere víc než dvacet sekund.
Panasonic HDC-HS750Panasonic HDC-HS750
Ke kalibraci kamery slouží speciální ovladače na předsádce a průvodce na displeji.
Předsádka obsahuje dva objektivy a soustavu optických prvků, které obraz z každého objektivu správně "smrští". Obraz pro levé a pro pravé oko je tak puštěn na objektiv kamery najednou, vedle sebe. Pro lepší představu přikládáme obrázek.
Panasonic HDC-HS750 PIC
Takto je nahrán obraz z 3D předsádky, takzvaně side-by-side
S takovýmto side-by-side formátem obrazu umí pracovat i všechny 3D televizory.

Jak se točí ve 3D

S nasazenou 3D předsádkou přicházejí určitá omezení. Z logických důvodů je zablokovaná transfokace (Zoom) i některé doplňkové funkce včetně pomocné mřížky nebo makra.
Zároveň se změní minimální ohnisková vzdálenost výsledné sestavy objektivů a tak musíte být od natáčených předmětů trochu dál než se samotnou 3D kamerou.
Panasonic HDC-HS750Panasonic HDC-HS750
Nepříjemným efektem je také snížení světelnosti sestavy objektivů, takže v šeru a při slabém umělém osvětlení kamera poskytuje poměrně horší výsledky.
Ale jinak vše funguje jako u běžného 2D natáčení, jen si musíte víc hlídat horizont, co nejvíc eliminovat otřesy kamery a důsledně rozumně švenkovat. Na zbrklé pohyby kamera upozorní varovným nápisem na displeji.

Jak se 3D edituje

Panasonic dodává ke kameře jednoduchý střihový prográmek HD Writer, který je však na náš vkus až příliš jednoduchý. Na přidání hudby nebo ořezy obrazu musíte zapomenout.
Panasonic HDC-HS750 SW
Prostředí softwaru HD Writer - jednoduché, příliš jednoduché ...
Dobrou zprávou je, že side-by-side obraz můžete editovat i v běžné softwarové střižně jako Pinnacle Video Studio nebo Adobe Premiere. Pak ale musíte video konvertovat do formátu, se kterým si televizor skutečně poradí, úspěšní jsme byli prakticky jen u DivX. Námi vytvořený kontejner MKV s H.264 i MPEG2 soubor pokusný plazmový televizor TX-P50VT20 sveřepě ignoroval. Ke stažení tedy nabízíme DivX HD v rozlišení 1080i, se kterým si televizory bez potíží poradily (vyzkoušeno na plazmě Panasonic a LED LCD Samsung).
Pozitivní je, že prakticky všichni významní výrobci softwarových střižen do nových verzí integrují pokročilejší práci s 3D obrazem.

Jak výsledek vypadá ... ve 3D

Na výsledek se můžete podívat sami. V barevném anaglyfu (anaglyphu)spíš informativně, ale stačí k tomu běžné barevné "papírové" brýle. S Divx side-by-side souborů, které nabízíme ke stažení, si 3D vychutnáte ve vysokém rozlišení. K tomu ale už potřebujete 3D televizor či speciální počítačové vybavení.
Pozitivně hodnotíme výrazný 3D efekt, který lze s kamerou docílit. Velký vliv na to má kompozice záběru. Výrazné rozdíly mezi objekty v popředí a pozadí, podhled z výšky ubíhající silnice - takové záběry jsou opravdu poutavé. Jakmile jsou objekty blíž k sobě a kameraman je od nich vzdálen dál než pět metrů, 3D efekt prakticky zanikne.
Díky fixním "sklům" v předsádce nemůžete s hloubkou 3D efektu nijak pracovat. Vše musíte plánovat při kompozici záběrů.

Na velké obrazovce je znát nižší rozlišení obrazu (v podstatě poloviční horizontální rozlišení, díky černým rámečkům ještě o něco menší). Chvění a třes kamery se navíc rychle podepíší na sníženém komfortu diváků, někteří kolegové po minutě odcházeli se slovy "promiň, je mi blbě". Jiní byli relativně spokojení. Sledování 3D je stále do jisté míry subjektivní záležitost.

Suma sumárum: velmi dobrá první vlaštovka

Koupí HDC-HS750 získáte výbornou 2D kameru, 14 MPix fotoaparát s vestavěným bleskem a zajímavou možnost, jak nakrmit svoji 3D televizi. Na opravdového plnohodnotného 3D nástupce 2D kamery si však ještě musíme počkat.

Zdroj: http://technet.idnes.cz/podivejte-se-co-umi-nejlevnejsi-3d-kamera-natocili-jsme-3d-hit-volby-105-/tec_video.asp?c=A101019_164814_tec_video_kuz

24. října 2010

3D prostor u vás doma

Na 3D se nemusíte jen dívat v kině, pozvěte třetí prostor i do svého počítače! Pořiďte si své vlastní osobní prostorové fotografie – je to kouzelně jednoduché! Nepotřebujete nic víc, než obyčejný fotoaparát na pořízení snímků, Zoner Photo Studio na vytvoření a dvoubarevné 3D brýle na prohlížení. A třetí prostor je váš.
3D prostor u vás doma
Tento tutoriál je určen pro program Zoner Photo Studio od verze 8.
Pokud jste majitelem nižší verze, můžete si stáhnout a nainstalovat nejnovější zkušební verzi,
kterou lze plně užívat 30 dnů zdarma
.
3D prostor u vás doma

Anaglyf aneb 3D fotografie

Lidé vnímají prostor kolem sebe dvourozměrným pohledem každého oka zvlášť. Výsledný prostorový obraz se skládá až v mozku. Každé oko tedy vidí předměty kolem sebe z mírně odlišného úhlu a složením obou obrazů vzniká prostorový vjem. Pokud při prohlížení fotografie každému oku předložíte odpovídající posunutý obraz, bude výsledek vnímán jako prostorový. Speciální složený obraz lze sledovat pomocí 3D brýlí s jedním červeným a jedním modrým sklem. Každé oko tak vnímá jen část fotografie a dochází k žádanému prostorovému efektu. Těmto složeným 3D obrázkům se odborně říká anaglyfy.
Pozor: Část osob s poruchou zraku nemusí 3D obrázky správně vnímat jako prostorové.
3D prostor u vás doma 2

Vytvoření 3D fotografie

Jak získat zdrojové snímky pro 3D fotografii

Na vytvoření 3D fotografií nepotřebujete speciální fotoaparát, stativ ani jiné pomůcky. Stačí pořídit dva snímky téhož motivu, které budou vzájemně posunuté přibližně o vzdálenost očí. V případě vzdálenějších objektů a krajiny to může být i více, aby efekt lépe vynikl. V praxi to znamená vyfotit scénu, ukročit do boku, ve stejné rovině fotoaparát posunout přibližně o sedm centimetrů a vyfotit scénu podruhé. Je důležité, aby se scéna nehýbala a nestihla se mezi vyfocením obou snímků změnit (rychle letící mraky, jedoucí auta apod.). Vhodné je vytvořit si systém a používat stejné pořadí, abyste věděli, který snímek je focený zleva a který zprava.
Pozor: Ze snímků, které nebyly nafoceny dvakrát s posunutou perspektivou, nelze nikdy uměle vytvořit kvalitní 3D obrázek.

Vytvoření 3D fotografie

Pokud máte vhodné zdrojové snímky, stačí již jen použít průvodce programu Zoner Photo Studio.
Vyberte si příslušné fotografie a otevřte ve Správci nabídku Publikovat | 3D obrázky.
3D prostor u Vás doma 3
Po výběru obou zdrojových snímků se Zoner Photo Studio pokusí automaticky nalézt společné body pro přesné sestavení obrázku. Odpadá tak nepohodlné ruční hledání správné pozice snímků a výsledek bude přesný i pokud došlo k natočení nebo vertikálnímu posunu fotoaparátu. Společné body lze v případě potíží editovat i ručně.
3D prostor u vás doma 4
Je důležité správně určit, která z fotografií byla focena vlevo a která vpravo, protože jejich přehození u budoucího anaglyfu znemožňuje vnímání 3D efektu. V dalším kroku průvodce lze ještě levý a pravý snímek prohodit, případně ručně korigovat nalezenou pozici a natočení snímků.
3D prostor u vás doma 5
Při vytváření anaglyfu si můžete vybrat ze čtyř typů: černobílý, barevný, polobarevný a optimalizovaný. U černobílého se obě fotografie převedou nejprve do černobílé varianty a poté do cílových barev (modré a červené). Ostatní typy jsou barevné a liší se zpracováním červené složky obrazu. Pokud se totiž na fotografii nacházejí jasně červené plochy, mohou rušivě ovlivňovat výsledný 3D efekt. Barevný anaglyf zachovává všechny barvy, polobarevný zeslabuje červenou a u optimalizovaného lze přímo určit úroveň červeného kanálu ručně pomocí posuvníku.
3D prostor u Vás doma 6 3D prostor u vás doma 7
3D prostor u vás doma 8 3D prostor u vás doma 9
Tip: Optimální sestavení a vhodnou barevnost si kontrolujte již během tvorby s nasazenými 3D brýlemi.
Je zajímavé, že krásné klasické fotografie často nejsou vhodné pro 3D efekt a naopak ze snímků, které ve dvourozměrném podání vypadají nevýrazně, jsou výborné anaglyfy. Pro 3D fotografii je zapotřebí zvolit zřetelně členěnou scénu s prvky v různých vzdálenostech od fotografa. Správný postup focení brzy natrénujete a pak již můžete své přátele udivovat zážitky ve třetím prostoru. Přejeme vám hodně zábavy s touto zajímavou technologií.

Zdroj: http://blog.zoner.cz/3d-prostor-doma

11. října 2010

3D Lumix G

Třetí rozměr fotografie – první 3D Lumix G

Společnost Panasonic představuje novou vlajkovou loď v kategorii digitálních fotoaparátů s výměnnými objektivy – první 3D fotoaparát na světě, který zároveň důstojně zastoupí filmovou kameru a natáčí v plném vysokém rozlišení Full HD včetně stereo zvuku Dolby Digital. Tento kompaktní a lehký model oslní celou řadou dosud nevídaných funkcí a předností.
LUMIX G G2
Panasonic Lumix DMC-GH2 je nejnovějším přírůstkem modelové řady Lumix G Micro bez zastaralé zrcadlové komory a optického hledáčku. S 3D objektivem s unikátní optickou soustavou Lumix GH2 jako první na světě nabízí fotografování ve 3D a natáčení videozáznamu ve Full HD. Nejde jen o špičkový fotoaparát pro náročné, ale také o plnohodnotnou videokameru, jejíž schopnosti se nijak neliší od schopností vyspělých kamer na současném trhu. Videozáznam se natáčí v rozlišení 1920x1080, výstup ve formátu 24p (24 okének za vteřinu v plném rozlišení) svou kvalitou odpovídá záznamu, který se promítá v moderních kinosálech. Lumix GH2 tak stejně jako jeho předchůdce vychází vstříc náročným videotvůrcům a studentům filmových škol a nabízí plnohodnotnou alternativu filmových kamer za zlomek jejich ceny.

Tato novinka převzala hlavní roli v nabídce foto-videoaparátů založených na standardu Lumix G Micro a jako první Lumix G/GH umožňuje pořizovat 3D snímky a video.

Snímání s prostorovým dojmem je možné v kombinaci s novým 3D objektivem Micro Four Thirds standardu s unikátní optickou soustavou Lumix G 12,5 mm 1:12 bez optické stabilizace. Ten byl představen spolu s tělem GH2 a s dalšími dvěma objektivy, Lumix G 14 mm 1:2,5 Aspherical a Lumix G Vario 100-300 mm 1:4-5,6 Mega O.I.S.

Fotoaparát je vybaven obrazovým snímačem 4/3 digitálního standardu Live MOS s rozměry 17,3 × 13 mm a s efektivním rozlišením 16,05 megapixelů. Senzor je vysokorychlostní a je vybaven speciální technologií Maicovicon pro snížení hladiny šumu při vyšší citlivosti. Díky ní má přístroj vyšší rychlost sekvenčního snímání v plném rozlišení: 5 obr./s při použití mechanické závěrky a 40 obr./s při použití závěrky elektronické. Snímač je udržován v čistotě pomocí osvědčeného protiprachového systému SWF - Supersonic Wave Filter.

Panasonic Lumix DMC-G2

Obrazový procesor Venus Engine FHD je vyladěn pro rychlé a kvalitní zpracování fotografií i videozáznamů v plném vysokém rozlišení Full HD, odděluje barevný šum od jasového a oba typy eliminuje odděleně pomocí optimálních algoritmů. Optimalizace obrazu se týká i čistotě barevných přechodů, a to až do rohů. Předností nového obrazového procesoru je technologie inteligentního rozlišení, kdy systém automaticky rozpozná tři charakteristické oblasti záběru - obrysy, oblast s detailní texturou a jemné tonální přechody. Obrysy automaticky zvýrazní pomocí vyššího kontrastu, v oblastech s texturou zvýrazní detaily a tonální přechody upraví tak, aby vypadaly jako plynulejší. Při použití speciálního objektivu s duální optickou konstrukcí s roztečí 1 cm pro pořizování 3D snímků a videozáznamů umí zpracovávat obrazová data pořízená oběma optickými soustavami.

Fotoaparát umožňuje pořizovat snímky ve formátu JPEG (s jemnou a standardní komprimací) a data RAW. Možné je ukládat simultánně i RAW+JPEG. A s 3D objektivem data MPO (MPO+Fine, MPO+Standard). Základní poměr stran obrazu 4:3 je možno změnit na 3:2, 16:9 a 1:1. K dispozici je i funkce nahrání automatické řady snímků s různým poměrem stran, která ovšem poměr 1:1 vynechává. Video lze pořizovat ve formátu AVCHD s maximem Full HD/1920 × 1080 px á 24 obr./s, nebo QuickTime Motion JPEG s maximem HD/1280 × 720 px á 30 obr./s. Stereofonní ozvučení má na starosti Dolby Digital Stereo Creator. Data lze ukládat na paměťové karty SD, SDHC i SDXC.

Pro natáčení videoklipů je kromě známého režimu Film k dispozici i nový režim Cinema s plynulými barevnými a tonálními přechody jak je lidé znají z filmového plátna, režim Variable umožňující nahrávat videozáznam různou frekvencí a střídavě ho zpomalovat a zrychlovat pro docílení zvláštních efektů. Rozsah reálné ohniskové vzdálenosti objektivu lze při natáčení i fotografování prodloužit pomocí nové funkce EX Tele Conversion. Při natáčení nebo fotografování je možné přes HDMI výstup propojit fotoaparát s televizorem či monitorem a prohlížet si tak čerstvě pořízený materiál na velké obrazovce.

Panasonic Lumix DMC-G2 - dotykový displej na výklopném a otočném panelu

Fotoaparát má elektronický hledáček typu Live View Finder s LCD panýlkem s rozlišením 1 533 600 obrazových bodů, s přibližně 100% pokrytím záběru, se zvětšením cca 1,42× (0,71× u 35mm formátu; s 50mm objektivem zaostřeným na nekonečno). Nechybí dioptrická korekce hledáčku. Barevný monitor je uložený na výklopném a otočném panelu. Jedná se o dotykový TFT LCD s délkou úhlopříčky 3 palce, s poměrem stran obrazu 3:2, s rozlišením 460 tisíc obrazových bodů a s přibližně 100% pokrytím záběru. Jas i barevné podání obrazu na obrazovce je možné upravovat, a to v rozsahu sedmi úrovních. Obraz je možno zvětšovat 2/4×, k dispozici je funkce Extra Tele Conversion a u videa až 4,8×. Zobrazovat je možno histogram v reálném čase a tři různé typy pomocných linií. Pomocí dotyků na displej lze kromě ovládání menu a výběru, velikosti a umístění bodu AF je možné i také automaticky zaostřit a displej funguje i jako alternativní spoušť. Nechybí senzor detekující přiblížení oka k hledáčku, který dává systému impulz k vypnutí displeje a zapnutí hledáčku. Menu je samozřejmě dostupné i v češtině.

Panasonic Lumix DMC-G2 - obrázek ilustrující flexibilitu displeje

Systém automatického zaostřování pracuje na principu detekce kontrastu a nabízí celou řadu režimů a funkcí. Možné je i ostření ruční: k dispozici jsou režimy AF-S, AF-C, MF a možné je i ruční doostřování v režimu AF. Autofokus má režimy detekce tváří v záběru, sledování objektu - AF Tracking, ostření s využitím 23 AF zón, anebo ostření bodové, možné je i ostření pomocí dotyku na displej. Nechybí pomocné osvětlení autofokusu. Pro měření osvětlení slouží 144zónový systém se třemi režimy: inteligentním vícebodovým, vyváženým na střed a bodovým.

Nastavení expozice lze kompenzovat v rozsahu ± 5 EV. K dispozici je funkce automatické expoziční řady AE bracketing. Ekvivalent citlivosti ISO má široký rozsah - od 160 až do 12 800. Pro vyvážení bílé, přesněji celkového barevného podání je možno využít plnou automatiku, přednastavené režimy, možné je vyvážení ruční, jemné doladění v osách modrá/jantarová a fialová/zelená, uložení až čtyř nastavení do paměti, možné je ale také nastavení přímo barevné teploty v Kelvinech, a to v rozsahu 2500-10 000 K v krocích po 100 K a k dispozici je i funkce automatické řady s různým vyvážením bílé, WB bracketing.

Panasonic Lumix DMC-G2 s telezoomem 100-300 mm

Pro fotografování je připravena široká nabídka režimů a programů včetně plné automatiky, výběru scénických programů, pružné programové automatické expozice, programu s prioritou clonového čísla, programu s prioritou rychlosti závěrky (1/4000~60 s + Bulb až do cca 2 minut) a režimu s plně ručním nastavením všech parametrů expozice. Možné je použít i dálkové ovládání, ovladač DMW-RSL1 je třeba dokoupit. Uživatel může zvolit základní barevný prostor: sRGB, nebo Adobe RGB. Na výběr je několik režimů v nabídce My Color, a to pro foto i video, možné je měnit barevné podání, využít funkce My Film (1, 2, Multi Film, Cinema), upravit základní parametry obrazu. Výklopný blesk má směrné číslo 13,9 (m/ISO 160) a nabízí řadu standardních režimů a funkcí. Nechybí aktivní sáňky pro externí zábleskové jednotky TTL Auto jako FL220, FL360 nebo FL500 a pro další externí příslušenství vybavené odpovídající přípojnou paticí.

Panasonic Lumix DMC-G2 s novým ovladačem zoomu

Přístroj má stereofonní mikrofon s funkcí větrného filtru, monofonní reproduktor, rozhraní USB 2.0 High Speed, nechybí možnost přímého tisku díky kompatibilitě s technologií PictBridge, má rozhraní miniHDMI typu C a vstup pro dálkový ovladač nebo externí mikrofon. Jako zdroj energie slouží dobíjecí 7,2V lithio-iontová baterie s kapacitou 1200 mAh, umožňující na jedno nabití pořídit cca 330 obrázků (podle CIPA a při používání displeje, případně až 340 při používání LVF. V prodejním balení je mimo jiné software PHOTOfunSTUDIO 6.0 BD Edition pro přehlednou archivaci fotografií a videozáznamů, SILKYPIX Developer Studio 3.1 SE pro zpracování snímků ve formátu RAW a trial verze programu Super LoiloScope.
Panasonic Lumix DMC-GH2 je nabízen ve dvou barevných variantách, klasické černé a elegantní stříbřité. Dokoupit je možno nejrůznější příslušenství. Kromě objektivů jsou to adaptéry na bajonet, různé snémací filtry, ale také externí blesky, stereofonní mikrofon, nový ovladač zoomu DMW-ZL1, adaptér pro napájení z elektrické sítě, ale také různá pouzdra a brašny, ramenní popruhy a HDMI mini kabel RP-CDHM15/RP-CDHM30.

Zdroj: http://www.ifotovideo.cz/


Kromě již známého a oblíbeného režimu Film nyní přibyl i nový režim Cinema, v němž obraz vyniká plynulými barevnými a tonálními přechody známými z filmového plátna. Další nový režim Variable zase umožňuje nahrávat videozáznam různou frekvencí a střídavě ho tak zpomalovat a zrychlovat, což ocení milovníci zvláštních efektů. Rozsah reálné ohniskové vzdálenosti objektivu lze při natáčení i fotografování prodloužit pomocí nové funkce EX Tele Conversion. Při natáčení nebo fotografování je možné přes HDMI výstup propojit fotoaparát s televizorem či monitorem a prohlížet si tak čerstvě pořízený materiál na velké obrazovce.

Od oblíbeného a cenami ověnčeného modelu DMC-G2, převzal nový Lumix GH2 výborně vyřešené a uživatelsky příjemné dotykové ovládání. Základním uživatelským rozhraním je výklopný a otočný dotykový displej, k přesnému sledování scény lze ovšem stejně dobře použít i nově vyvinutý profesionální hledáček Multi Aspect Wide Screen LVF. Uživatelé se tak mohou soustředit výhradně na fotografování či natáčení a vždy uvidí snímanou scénu v barvách a poměru stran ve kterém snímají včetně celé řady informací, které lze navolit. Pomocí dotyků na displeji lze kromě ovládání menu a výběru, velikosti a ukmístění ostřícího bodu také automaticky zaostřit, displej dokonce funguje i jako alternativní spoušť. Díky speciálnímu senzoru displej automaticky zhasne, jakmile fotoaparát přiblížíme k oku – v takovém případě se aktivuje rozměrný LVF hledáček. Na rozdíl od tradičních „zrcadlovek“ Lumix G umožňuje snadno tvořit i začínajícími uživateli. Ke snadnému ovládání přispívá i osvědčený režim inteligentní automatiky (iA), v němž fotoaparát nastavuje všechny potřebné hodnoty podle momentálních světelných podmínek a charakteru fotografované scény. Při automatickém ostření se uplatňuje nový systém Light Speed AF, díky němuž je fotoaparát schopen zaostřit za cca 0,1 s od stisku spouště.

Řada LUMIX G Micro je součástí standardu Micro 4/3, jednoho z nejoblíbenějších a nejprogresivnějších systémů v současné digitální fotografii. Mezi jeho největší výhody vedle vynikajícího poměru obrazové kvality a malých rozměrů těl i objektivů, patří i špičková funkční výbava a možnosti využití s nimiž se tradiční „zrcadlovky“ nemohou rovnat. Pro řadu LUMIX G Micro je v současné době k dispozici 11 exkluzivních objektivů, mezi něž patří i tři horké novinky – LUMIX G 14 mm f2,5 ASPH, teleobjektiv LUMIX G VARIO 100-300 mm f4-5,6 / MEGA O.I.S. a 3D objektiv LUMIX G 12,5 mm f12 (H-FT012). Díky revolučnosti své koncepce lze se speciální redukcí ovšem nasadit prakticky jakýkoliv objektiv od jakéhokoliv výrobce z jakékoliv doby, což z Lumixu G dělá výjmečně kompatibliní přístroj.

1. Vyspělé technologie rozšiřují hranice známých možností
Panasonic DMC-GH2, to jsou zábavné funkce i mimořádně vysoký výkon. Ze všech fotoaparátů na světě nabízí vůbec nejrychlejší automatické kontrastní ostření (s vhodným objektivem až 0,1 s). Ostření založené na měření kontrastu je také přesnější a spolehlivější než ostřící systémy zrcadlovek, které využívají fázového posunu. V kombinaci s ovládáním pomocí dotykového displeje je pak zaostřování nejen přesné, ale zároveň velmi pohodlné.

Také obrazovou kvalitou se Panasonic GH2 (stejně jako další fotoaparáty řady LUMIX G Micro) běžným digitálním zrcadlovkám přinejmenším vyrovná. Nový snímač Live MOS s rozlišením 16,05 megapixelů je kromě vysoké rychlosti, společné všem snímačům MOS, vybaven i speciální technologií Maicovicon pro snížení hladiny šumu při vyšší citlivosti. Díky této technologii se zvýšila rychlost sekvenčního snímání v plném rozlišení na 5 okének za vteřinu při použití mechanické závěrky a na celých 40 obr/s při použití závěrky elektronické.

Obrazový procesor Venus Engine FHD je vyladěn pro rychlé a precizní zpracování fotografií i videozáznamů v plném vysokém rozlišení Full HD. Důsledně odděluje barevný šum od jasového a oba typy eliminuje odděleně pomocí optimálních algoritmů, takže se fotograf může těšit na čisté snímky i při vyšších hodnotách citlivosti ISO. Velkou výhodou jsou i čisté barevné přechody bez jakéhokoli slévání barev dokonce i v rozích snímků, kde k tomuto nežádoucímu jevu obvykle dochází. Další předností nového obrazového procesoru je technologie Inteligentní rozlišení. Systém automaticky rozpozná tři charakteristické oblasti záběru – obrysy, oblast s detailní texturou a jemné tonální přechody. Obrysy se automaticky zvýrazní pomocí vyššího kontrastu, v oblastech s texturou dojde ke zvýraznění detailů a tonální přechody se upraví tak, aby vypadaly ještě plynuleji. Výsledkem je kvalitnější obraz při fotografování i natáčení videozáznamů.

2. Skutečný obojživelník – nejen fotoaparát, ale i plnohodnotná videokamera
Téměř všechny digitální fotoaparáty na současném trhu dovedou natáčet videozáznamy, u většiny z nich je ale videorežim jen doplňkovou funkcí a fotoaparát se skutečným kamerám rozhodně nevyrovná. U Panasoniku GH2 je tomu jinak, jde o skutečný hybridní přístroj, který ve videorežimu pracuje stejně kvalitně jako mnohé filmové kamery. Natáčení se spouští speciálním tlačítkem, takže lze natáčet i fotografovat okamžitě a současně bez jakékoli ztráty kvality. Přístroj natáčí v rozlišení Full HD 1920 x 1080 bodů s frekvencí 60i, výkon snímače se oproti předchozímu modelu zdvojnásobil z 25p/24p na 50p/60p. Panasonic GH2 podporuje i nativní filmový formát 1080/24p, což je standard pro běžné moderní kinosály. V režimu Cinema obraz vyniká plynulými barevnými a tonálními přechody s podmanivou hloubkou ostrosti známými z filmového plátna. Přístroj je tak lákavou alternativou k drahým profesionálním filmovým kamerám. Přes HDMI kabel lze GH2 při fotografování nebo natáčení připojit k externímu monitoru. To výrazně usnadní tvorbu kompozice. Tuto možnost obvykle využívají právě profesionální kameramani.

Na rozdíl od tradičních „zdraclovek“ s doplňkovou funkcí videa Lumix G i při natáčení videozáznamů automaticky ostří a přeostřuje pouhým stiskem vybraného místa na displeji. Stejně jako u fotografií se přepálená místa v obraze označí blikáním na displeji (tzv. zebra). Během natáčení lze kdykoli stisknout spoušť fotoaparátu a pořídit snímek v plném rozlišení 16,05 MPix. Při přehrávání lze navíc ukládat jednotlivá okénka záznamu coby fotografie.

K videozáznamům patří nejen špičkový obraz, ale také kvalitní zvuk. Panasonic GH2 je vybaven systémem Dolby® Digital Stereo Creator, v případě potřeby lze k přístroji připojit i externí stereo mikrofon DMW-MS1. K dispozici je mj. funkce Wind Cut, tlumící hluk v pozadí způsobený větrem.

3. Intuitivní a pohodlné ovládání pomocí dotykového displeje
Předchozí model DMC-G2 byl vůbec prvním fotoaparátem s výměnnými objektivy, vybavený zároveň dotykovým displejem. Systém si oprávněně získal obrovskou popularitu a pochopitelně nechybí ani u nového modelu DMC-GH2. Při sledování scény na velkém displeji s rozlišením 460 000 bodů se stačí dotknout libovolného místa v záběru a fotoaparát na toto místo automaticky zaostří, případně v tomto bodě změří expozici. Stisk displeje funguje i jako spoušť.

Díky funkci kontinuálního ostření dokáže fotoaparát automaticky ostřit na objekt vybraný dotykem na displeji i v případě, že se tento objekt pohybuje. Zvolíme-li výběr jediného ostřícího bodu, lze dotykem označit velikost oblasti, na kterou má fotoaparát zaostřit. V režimu Rozpoznávání tváří fotoaparát umožňuje precizní ostření na oči vybraného obličeje. V režimu vícebodového ostření s 23 body může fotograf sám vybrat skupinu ostřících bodů tak, aby odpovídaly zvolené kompozici. V režimu Inteligentní automatiky (iA) s funkcí Inteligentní výběr scény stačí stiskem na displeji vybrat určitý objekt v záběru a fotoaparát automaticky nastaví příslušný motivový program. Pokud se například dotkneme lidské tváře, přístroj se přepne do portrétního programu, pokud naopak dotykem označíme pozadí, aktivuje se program pro krajinu. Ukážeme-li na displeji na blízký objekt, zapne se režim detailního fotografování. V režimu ručního ostření lze dotykem displeje pětinásobně či desetinásobně zvětšit zobrazenou scénu, zvětšenou část záběru pak posunujeme po obraze prstem.

Dotykové ovládání výrazně usnadňuje nejen samotné fotografování, ale také prohlížení fotografií. Stačí se dotknout náhledu a snímek se zobrazí na celém displeji. Při prohlížení celého alba lze přecházet z jedné fotografie na druhou podobnými pohyby prstu, jako když obracíte stránky knihy. Dotykem lze také zobrazené fotografie snadno zvětšit až na šestnáctinásobek.

Velký LCD panel s vysokým rozlišením 460k nabízí široký zobrazovací úhel, lze ho vyklopit o 180° do strany a o 270° nahoru či dolů a obraz pokrývá 100 % záběru. Fotografovat i prohlížet hotové snímky tak lze v podstatě v jakékoli pozici. Díky nové technologii LED podsvícení se sytost barev zvyšuje až o 25 %. Primární barvy (červená, modrá a zelená) se zobrazují realističtěji než dříve.

Velký a jasný profesionální hledáček s označením Multi Aspect Wide Screen LVF (Live View Finder) nabízí rozlišení 1 530 000 bodů. Kvalitou se vyrovná optickým hledáčkům nejlepších zrcadlovek, na rozdíl od nich ale dovede zobrazit informace o nastavení fotoaparátu, takže od něj uživatel vůbec nemusí odtrhnout oko. Na rozdíl od běžných zrcadlovek pokrývá obraz v hledáčku celých 100 % záběru a obraz v hledáčku vypadá přesně tak jako výsledná fotografie – barevně i poměrem stran. Při zobrazení pohyblivých objektů se obnovuje frekvencí 60 obr/s a zobrazuje se v reálném čase. Speciální senzor hledáček aktivuje ve chvíli, kdy fotoaparát přiblížíme k oku. Zároveň se vypne LCD panel.

4. Bohatá nabídka funkcí pro kreativní fotografy
Panasonic DMC-GH2 je prvním fotoaparátem na světě s výměnnými objektivy, s nímž lze pořídit 3D záběry. Umožňuje to nový objektiv 3D LUMIX G 12,5 mm f12 (H-FT012). V něm se nacházejí dvě optické soustavy – levá a pravá, záznam se pořizuje souběžně a výslednou dvojici záběrů zpracovává 3D obrazový procesor. Na pořízených záběrech není patrné žádné zkreslení ani časová prodleva mezi levým a pravým obrazem, a to ani v případě objektů v rychlém pohybu. 3D fotografie či záznamy vypadají na 3D televizorech VIERA velmi dobře a zcela přirozeně dokonce i při fotografování z velké blízkosti. Ke zpracování 3D obrazu je ovšem zapotřebí speciální firmware a tím je jako jediný fotoaparát na současném trhu vybaven právě Panasonic Lumix GH2.

Kromě toho DMC-GH2 nabízí celou řadou zajímavých funkcí. Uživatelé si mohou vybrat, zda chtějí realisticky dokumentovat svět kolem sebe, nebo zda je jim bližší svébytné kreativní vyjádření. V režimu My Color je k dispozici sedm přednastavených efektů – Expressive, Retro, Pure, Elegant, Monochrome, Dynamic Art a Silhouette. V režimu Custom uživatel může sám nastavit barevný odstín a úroveň jasu a sytosti barev. Díky živému náhledu scény v reálném čase na displeji (funkce Full-time Live View) je ještě před stiskem spouště vidět, jak tyto úpravy ovlivní výslednou podobu, atmosféru a náladu snímků. Milovníci pokročilejších efektů mohou využít jednoho z deseti filmových režimů a u každého z nich nastavit samostatně kontrast, ostrost a barevnou sytost. Oblíbená nastavení lze uložit do paměti. GH2 rovněž nabízí 22 motivových programů. Většinu z nich lze využít i při natáčení videozáznamů, což jistě ocení milovníci filmů s dramatickými efekty, které je jinak nutné vytvářet až při úpravě v počítači.

Mezi základní expoziční režimy patří programová automatika, priorita času, priorita clony a ruční režim. Na displeji se zobrazí hodnoty času a clony, pokud nastavení neodpovídá vhodným hodnotám dle aktuálních podmínek, rozsvítí se barevný varovný symbol. Méně zkušeným uživatelům tak přístroj názorně a logicky pomáhá ve zvládání základních fotografických technik a dovedností.

Korekci expozice lze nyní nastavit oběma směry v pěti krocích, při vyvážení bílé může uživatel uložit až 4 ručně navolené polohy do paměti přístroje.

5. Režim Inteligentní automatiky dále posouvá tvůrčí možnosti fotoaparátu
Panasonic DMC-GH2 nabízí mnoho vyspělých funkcí pro zkušené fotografy, ale také snadné a pohodlné ovládání pro začátečníky. Jde o ideální model pro dosavadní majitele kompaktních fotoaparátů, kteří touží po kvalitnějších snímcích, ale nechtějí se příliš zabývat fotografickou technikou. Příčinou snadného ovládání je především vylepšený režim Inteligentní automatiky (iA), jehož funkce si získaly značnou oblibu mezi majiteli kompaktních fotoaparátů řady Lumix. Nyní se tyto funkce spojují s vyspělou technologií systému LUMIX G Micro. Režim Inteligentní automatiky je k dispozici při fotografování i při natáčení videozáznamů.

Oproti předchozímu modelu se tento režim dočkal v GH2 několika podstatných vylepšení. Nově nabízí především technologie inteligentního ovládání dynamického rozsahu a inteligentního rozlišení. Technologie inteligentního ovládání dynamického rozsahu dokáže nastavit jiné expoziční hodnoty pro světlé a tmavé oblasti záběru, což brání přepalům i kresbě utopené ve stínech a napomáhá plynulosti tonálních přechodů. Při detekci objektu v protisvětle se automaticky aktivuje funkce kompenzace protisvětla.

Technologie inteligentního rozlišení analyzuje různé charakteristické části záběru a podle toho nastavuje optimální fotografické hodnoty.

Díky funkci kontinuálního ostření dokáže Panasonic GH2 zaostřit na objekt v pohybu a poté na něj ostřit neustále, což se hodí v mnoha situacích. Stačí na objekt zamířit objektiv, namáčknutím spouště zaostřit a pak už jen fotografovat. Funkce rozpoznávání tváře* si zase dokáže zapamatovat vybrané obličeje a fotoaparát příště automaticky zaostří právě na některý z nich, jakmile se objeví v záběru. Při přehrávání fotografií si zase můžete nechat zobrazit jen snímky, na nichž se některá z tváří uložených v paměti vyskytuje (funkce Category Playback).

Kromě výše zmíněných pokročilých funkcí nabízí režim iA všechny základní nástroje, které uživatelé od moderního kvalitního digitálního fotoaparátu očekávají. Mezi ně patří například optický stabilizátor MEGA O.I.S. zabraňující rozostření vlivem chvění přístroje při fotografování z ruky nebo funkci inteligentního ovládání citlivosti (Intelligent ISO Control), která v případě potřeby (např. když se objekt těsně před stiskem spouště pohne) zvýší citlivost a zabrání tak pohybovému rozostření. Funkce inteligentního výběru motivových programů automaticky rozpozná nejčastější fotografické situace (portrét, noční portrét, krajina, noční krajina, detail a západ slunce) a přepne fotoaparát do odpovídajícího motivového programu.

Všechny tyto užitečné funkce může uživatel aktivovat zcela jednoduše, stačí, když zapne režim inteligentní automatiky označený iA.

6. Fotografie i videozáznamy v nejvyšší kvalitě na velkých TV obrazovkách s vysokým rozlišením – VIERA Link nyní i ve 3D
Fotografie i videozáznamy ve formátu AVCHD Lite uložené na paměťových kartách SD lze snadno zobrazit či promítnout na obrazovkách televizorů Panasonic VIERA s dynamickým vysokým rozlišením. Stačí, když uživatel vloží SD kartu do příslušného slotu v televizoru nebo na Blu-ray přehrávači a obsah lze ihned zobrazit. Také je možné přenést fotografie nebo videozáznamy z fotoaparátu DMC-GH2 do televize pomocí HDMI kabelu. Při připojení přes HDMI port lze využít celé řady funkcí fotoaparátu určených pro přehrávání videozáznamů či prohlížení fotografií. Uživatel může například pustit prezentaci, v níž se fotografie nebo filmy přehrávají postupně, coby listy kalendáře apod. O veškeré ovládání se postará dálkový ovladač TV. Na televizích s 3D obrazovkou vypadají výborně třírozměrné fotografie pořízené objektivem 3D LUMIX G 12,5 mm f12 (H-FT012).

7. Kompatibilita a bohaté možnosti rozšíření

Produkty náležící do systému Micro Four Thirds (Micro 4/3) jsou kompatibilní mezi sebou a se systémem Four Thirds (4/3), nabízejí ale ještě více možností rozšíření. Fotoaparát LUMIX DMC-GH2 a další přístroje řady LUMIX G Micro lze používat nejen v kombinaci s objektivy řady LUMIX G, ale také se všemi objektivy pro fotoaparáty systému 4/3 (přes volitelný adaptér DMW-MA1) a také s renomovanými objektivy Leica M/R (přes adaptéty DMW-MA2M či MA3R). Uživatel má tak k dispozici nepřeberné množství kvalitní optiky.

Vzhledem k rostoucímu množství kvalitních objektivů kompatibilních se systémem LUMIX G Micro jsou fotografické možnosti uživatelů prakticky neomezené. Fotoaparát LUMIX DMC-GH2 je kompatibilní se širokou škálou příslušenství pro každou fotografickou situaci a žánr.

Adaptér na bajonet: DMW-MA1, DMW-MA2M, DMW-MA3R
Externí blesk: DMW-FL220 (GN22) / DMW-FL360 (GN36) / DMW-FL500 (GN50)
Polarizační filtr: DMW-LPL52/ LPL62
ND filtr: DMW-LND52/ LND62
Ochranný filtr: DMW-LMC52/ LMCH62
Stereo mikrofon: DMW-MS1
Ovladač zoomu: DMW-ZL1 [Novinka]
Akumulátor: DMW-BLC12 [Novinka]
DC adaptér: DMW-DCC8 [Novinka]
AC adaptér: DMW-AC8 [Novinka]
Dálková spoušť: DMW-RSL1
Textilní pouzdro: DMW-CG1
Textilní pouzdro: DMW-CG2
Textilní brašna: DMW-BAG1, DMW-CZ18
Kožená brašna: DMW-BAL1
Ramenní popruh (stylový): DMW-SSTG1-A/C/R/K
Ramenní popruh (textilní): DMW-SSTG2-W
Ramenní popruh (kožený): DMW-SSTG3-T
Ramenní popruh (kožený): DMW-SSTL1
HDMI mini kabel:RP-CDHM15/RP-CDHM30

Zdroj: www.panasonic.cz


29. července 2010

Profesionální 3D kamery

Integrovaná 3D kamera Panasonic

Společnost Panasonic se pochlubila první integrovanou 3D videokamerou s rozlišením Full HD, která bude určena pro profesionály. V této relativně malé kameře se tedy využijí dva samostatné objektivy, kamerová hlava a záznamové zařízení pro paměťové karty.

Společnost Panasonic Corporation hodlá tuto kameru vypustit do světa letos na podzim. Jedná se přitom o model, jenž nabídne 3D snímání v těle s hmotností pod 3 kg. Zabudovány také budou ovládací prvky pro nastavení stereoskopických parametrů, což má ulehčit její používání i ovládání a urychlit nasazení. Dvojice objektivů tak umožní nastavit bod konvergence a k dispozici budou také funkce automatické korekce horizontálního a vertikálního posunu. To se u dnešních běžných 3D kamerových systémů má nastavovat prostřednictvím PC nebo externího videoprocesoru, takže v tomto případě se očekává díky automatice možnost okamžitého snímání obrazu.


Od této novinky firmy Panasonic můžeme tedy očekávat také skladnost, a to je důležitá vlastnost, neboť dnešní systémy pro snímání 3D obrazu takové zpravidla nebývají. Může za to nutnost umístit dva objektivy klasických videokamer vedle sebe ve vzdálenosti cca 65 mm, což vzhledem k jejich velikosti není vždy vhodné. Využívají se proto také polopropustná zrcadla nebo hranoly, takže celkový 3D snímací systém takto podstatně nabyde na velikosti a hmotnosti. To klade velké překážky při jeho použití.

3D videozáznamy s rozlišením Full HD se budou ukládat na paměťové karty SD/SDHC, avšak není jasné, zda kamera také bude mít vlastní interní paměť. Panasonic rovněž slibuje daleko příznivější cenu, než za jakou se zařízení pro záznam 3D obrazu dá pořídit dnes. Pro běžného uživatele ale stejně jde o drahou hračku, protože maloobchodní cena za hlavní jednotku byla navržena na 21000 amerických dolarů. Pak bude možné dokoupit i profesionální 3D LCD monitor s Full HD rozlišením a vedle toho digitální HD AV mixážní pult.

Sony HFR Comfort-3D

Zvyšující se počet zpráv o 3D technologiích, které na se nás od poloviny letošního roku doslova sypou ze všech stran, napovídá mnohé o směru, kterým se domácí zábava bude v příštích letech ubírat.

Současné 3D kamery využívají dvě samostatné optické soustavy (dvě „oči“), čímž částečně simulují princip, jakým prostorový obraz vzniká v lidském mozku. To s sebou ovšem přináší kromě výhod (možnost snadného ovlivnění hloubky obrazu) také nevýhody, zejména velké problémy s plynulým zoomováním a rotačními pohyby.
Podrobný popis by byl nad rámec této zprávy, proto se prostě spokojme s konstatováním, že tyto dvoučočkové 3D kamery nejsou ideálním řešením.
3D kamera Sony HFR Comfort-3D

Sony se rozhodla jít na celou věc jinak a vytvořila 3D kameru, která používá pouze jednu vstupní optickou soustavu. Rozdělení na dva nezávislé snímky pro každé políčko výsledného filmu, které je potřebné k vytvoření prostorového obrazu, je následně realizováno pomocí sestavy zrcadel a dvou snímacích senzorů (viz nákres níže).

Na první pohled možná žádný rozdíl – výsledek by přece měl být stejný, jako v případě kamery se dvěma optikami. Opak je ale pravdou – jedna optická soustava může docela normálně zoomovat, samotná kamera při tom může měnit orientaci a k výše zmiňovaným problémům nedochází.
Princip jednočočkové 3D kamery Sony - pohled shora
Sony HFR Comfort-3D navíc zaznamenává scénu rychlostí 240 snímků za sekundu, čímž dociluje přirozené plynulosti pohyblivého obrazu. Ta je u 3D potřeba víc než kdy jindy a je pro výsledný dojem poměrně zásadní.

Celá tahle nádhera, vážící poměrně příjemných 18 kilogramů, byla ve formě prototypu představena na právě probíhající výstavě CEATEC Japan 2009. Sony neponechává nic náhodě a hodlá začít 3D v domácí zábavě výrazně prosazovat už během příštího roku, ostatně jako celá řada dalších výrobců.

K tomu, aby měl tento nový trend vůbec šanci se prosadit, je totiž kromě samotných 3D televizorů zapotřebí hlavně dostatek 3D filmů. Nová kamera Sony HFR Comfort-3D by měla jejich tvorbu výrazně usnadnit.
A to je samozřejmě jen začátek

3D fotografie a videa

Z http://fyzweb.cz/clanky/index.php?id=41

Už jste někdy byly v takzvaném 3D kině?
Donedávna byla taková zařízení k vidění pouze v některých velkých zahraničních městech nebo technických muzeích. Před několika roky bylo postaveno jedno takové velké zařízení i u nás v Praze a je známo pod označením IMAX. Poté co se usadíte do sedadel a nasadíte si brýle, které dostanete při vstupu, jste doslova vtaženi do filmu promítaného na velké plátno. Oproti klasickému kinu totiž vidíte promítané výjevy opravdu plasticky. Při přeletu nad otevřenou krajinou v jednu chvíli instinktivně uhýbáte skaliskům, která jen těsně míjíte, za chvíli dostáváte závrať z pohledu do hlubokého údolí, které se pod vámi právě otevřelo.
Jak takové kino funguje? A lze si něco podobného vytvořit doma?

Nejdříve se musíme zamyslet nad tím, co to vlastně znamená, že okolí vidíme prostorově a čím je to umožněno. Určitě pro vás není žádnou novinkou, že prostorové vidění nám umožňují naše dvě oči. Vyzkoušejte si několika jednoduchými pokusy, co bychom viděli pouze s jedním okem a jaké bychom pozorovali rozdíly.
Při pohledu na nějaký předmět oběma očima vidí každé oko předmět z trochu jiného úhlu. Když si například před sebou podržíte dřevěnou kostku s čelní stěnou kolmo k vám, vidí levé oko přední a levou stěnu, pravé oko přední a pravou stěnu. Mozek dokáže z mírně odlišných pohledů dvou očí určit, které pozorované předměty jsou dál a které blíž.
Můžete si to vyzkoušet třeba tak, že před sebe natáhnete ruce a podržíte ukazováčky proti sobě tak, aby jeden byl od vás o něco dále. Pokud se na ukazováčky podíváte jen jedním okem, uvidíte je nad sebou a budou se vám zdát přibližně stejně daleko. Druhé oko už ale nebude vidět ukazováčky v zákrytu, ale každý pod jiným úhlem, a z toho dokážeme snadněji než jediným okem určit, který ukazováček je blíž a který dál.
Klasická fotografie nebo film promítaný v kině je zaznamenán i promítán pouze jedním objektivem. Proto v sobě nenese žádnou informaci o prostorovém uspořádání. Při pohledu na takovou fotografii nebo film si pouze domýšlíme (ze zkušenosti - například podle vzájemné velikosti), které objekty jsou v popředí a které dál.


Abychom tedy vytvořily prostorovou fotografii nebo film, musíme v první řadě daný objekt snímat dvěma objektivy (stejně jako očima) na dva filmy. Druhý problém potom spočívá v tom, jak dva filmy pozorovat. Musíme zajistit, aby jedno oko stále sledovalo jeden film a druhé druhý film. Potom je situace úplně stejná, jako když sledujeme zaznamenané objekty a scény přímo očima.


V 3D kinech se na plátno promítají dva filmy současně (každý snímaný z mírně jiného úhlu) a k jejich rozlišení se využívá vlastnosti světla, které se říká polarizace (podrobněji o polarizaci zde). Dva promítané filmy jsou pomocí filtrů před promítačkami polarizovány ve vzájemně kolmých směrech. Brýle, kterými film sledujeme, obsahují také polarizační filtry s polarizačními rovinami natočenými tak, že jeden filtr propouští pouze jeden film (druhý je zatemněn), druhý filtr propouští do druhého oka pouze druhý film.
Popsaná technologie využití polarizace světla je výhodná v tom, že polarizované světlo od nepolarizovaného na pohled nerozeznáme a můžeme tak "složit" dva filmy do sebe a potom je zpět rozlišit pomocí brýlí - bez omezení kvality obrazu. (Poznámka: bez brýlí vidíme na plátně pouze dva různě posunuté ploché obrazy najednou, což působí rozmazaným dojmem)
Nevýhodou zmíněné metody je to, že polarizace obrazu vzniká až průchodem světla filtrem a nelze ji nijak zaznamenat na film (záznam polarizovaného i nepolarizovaného snímku je stejný). Proto je vždy potřeba používat dvě promítačky (respektive dva objektivy) a s tím je spojena celá řada technických obtíží.



Jinou metodu zaznamenání prostorové informace například na fotografii znáte určitě z některých naučných knih. Jedná se o obdobný princip, ale místo polarizace se využívá různých barev dvou snímků. Na červenozelenou fotografii (složenou z červeného a posunutého zeleného snímku) se díváte brýlemi s jedním červeným a druhým zeleným filtrem a fotografii vidíte opět prostorově. Proč tomu tak je už víme: Oko, které má před sebou červený filtr, si ze složeného obrázku "vybere" pouze červený snímek, oko se zeleným filtrem vidí pouze zelený snímek.


Tato metoda je jednoduší především v tom, že na jedné fotografii (třeba i promítnuté) jsou trvale zaznamenány oba požadované snímky a lze ji tedy vyrobit opravdu jako fotografii a také promítat jedním objektivem. Nevýhodou je naopak skutečnost, že snímek nevidíme ve skutečných barvách.
Pokud máte k dispozici digitální fotoaparát a počítač, můžete si takové prostorové fotografie a možná i krátké video snadno vytvořit sami (návod naleznete zde).


Ukázky prostorových fotografií
        
         
Snímky je vhodné zobrazit na celou obrazovku

Zpracováno dle podkladů Miroslava Jílka.

Návod na tvorbu 3D fotografií a videa

Převzato z http://fyzweb.cuni.cz/dilna/krouzky/3Dfot/navod.htm

Nejdříve musíme pořídit dvě fotografie vybraného objektu. Čím více je objekt prostorový, tím lepší bude výsledný dojem.
        Jednu fotografii pořídíme standardním způsobem nejlépe ze stativu. Pro vyfocení druhého snímku posuneme vodorovně fotoaparát se stojanem přibližně o 8 cm doprava a pořídíme druhý snímek. Objekt nebo focená scéna by se mezi pořízením obou snímků neměli měnit. Pro snadnější a přesnější posouvání fotoaparátu si můžeme vyrobit z prkénka a lišty jednoduché pravítko s průřezem ve tvaru písmena L, které připevníme ke stojanu.
Další postup už spočívá pouze ve zpracování snímků na počítači. Budeme potřebovat nějaký program umožňující zpracování fotografií. V popisovaném příkladě je používán program Corel Photo-Paint, zpracování v jiných programech je analogické.
    
První snímek nazveme například L (levý), druhý snímek P. Nejdříve oba snímky převedeme do stupňů šedé (8 bitů). Vzniklé šedé obrázky označíme například Lsed a Psed.
Dále nastavíme černou barvu papíru (podkladu) a pomocí funkce duplikovat jeden z obrázků vytvoříme jeho kopii. Obsah duplikovaného obrázku hned smažeme (delete) a dostaneme tak černý obrázek stejné velikosti jako dva šedé, označíme ho například prazdny. (Prázdný obrázek můžeme vytvořit také přímo nastavením pouze rozměrů a černého podkladu.)
Nakonec použijeme funkci sloučit kanály při otevřených obou šedých a prázdném obrázku. V nabídce, která se nám otevře, označíme jako červený kanál (R) levý šedý snímek (Lsed), jako zelený kanál (G) pravý šedý snímek (Psed) a jako zbývající modrý kanál (B) černý snímek (prazdny). Obrázek, který nám vznikne, označíme jako výsledný (vysledny).
K prohlížení výsledného prostorového snímku potřebujeme červený a zelený barevný filtr. Ve škole lze použít například filtry z demonstračních souprav pro skládání barev světla, jinak můžeme použít barevné fóliové filtry k osvětlovacím reflektorům, eventuelně najít vhodný barevný celofán. Kvalitní barevné fólie jsou takové, které při přeložení přes sebe (červené a zelené nebo červené a modré) propouštějí pouze minimum světla.
        Červený filtr podržíme před levým okem, zelený před pravým a podíváme se na výsledný obrázek (na monitoru nebo promítnutý na plátno dataprojektorem), který uvidíme velmi plasticky. Z barevných fólií a tvrdého papíru si můžeme vyrobit jednoduché brýle na pozorování. Pokud takové brýle už máme, bývají součástí některých publikací s prostorovými fotografiemi, nemusíme žádné další filtry shánět.

Příklad je popisován s použitím červeného a zeleného filtru. Stejně můžeme použít také červený a modrý filtr, výroba fotografie je stejná, pouze pravý šedý snímek označíme jako modrý kanál a prázdný černý snímek jako zelený kanál.

Prostorové video

Pokud se chcete pokusit vytvořit prostorové video, budete potřebovat dva digitální fotoaparáty s funkcí natáčení videa (nejlépe stejné, nebo alespoň se stejným způsobem záznamu videosekvence), eventuelně dvě videokamery.
        Fotoaparáty připevníme těsně vedle sebe na dřevěnou lištu, objektivy musí mířit rovnoběžně (zkontrolujeme například vyfocením vzdáleného předmětu - oba fotoaparáty by měli vyfotit stejný obrys). Vybereme si scénu, kterou chceme natáčet, a spustíme současně oba fotoaparáty. Je výhodné na začátku například tlesknout rukama před objektivy (použití klapky), abychom později dokázali přesně synchronizovat záběry z obou fotoaparátů.
Zpracování natočeného videa je v podstatě shodné jako zpracování fotografií, jen mnohem zdlouhavější. Důležité je najít stejný první snímek z obou natočených sekvencí. I když se snažíme zapnout oba fotoaparáty současně, pravděpodobně natočí jeden na začátku o něco více snímků. Tlesknutí nám zde pomůže najít stejný počáteční snímek, který zvolíme jako první.
        Snímky z obou videosekvencí nyní můžeme slučovat jeden po druhém stejným způsobem jako fotografie a výsledné snímky ukládat zpět jako animaci. To je zdlouhavá záležitost, pokud si uvědomíme, že každá sekunda videozáznamu obsahuje minimálně 15 snímků (podle typu fotoaparátu). Počítačově zdatnější jedinci si proto určitě raději vymyslí script nebo krátký program, který tuto operaci provede automaticky.
Prohlížení videa je opět stejné jako prohlížení prostorových fotografií - pomocí barevných brýlí. Velmi efektně působí video promítané na plátno v zatemnělé místnosti.

3D fotografie a filmy

 Zatímco běžné fotografie jsou ploché, 3D fotografie zachycují hloubku fotografované scény. Jeví se proto plasticky. Název 3D je ale trochu nepřesný – ve skutečnosti se jedná o takzvané stereogramy. Objekty na nich vidíte plasticky, ale nemůžete fotografii otočit a na její zadní straně vidět záda fotografovaných lidí. Není to tedy skutečný 3D záznam.
   Pořízení se provádí tak, že obě snímací zařízení (například kamery) musejí mířit stejným směrem a být od sebe vzdáleny tak, jak to odpovídá vzdáleností nejbližšího objektu před kamerou. Málokdo z nás má asi po ruce dvě stejné digitální kamery. Pokud mezi takové lidi patříte, pak máte tvorbu 3D videa zjednodušenu. Stačí prostě postavit kamery vedle sebe - do vzdálenosti, kterou určíte stejně jako při 3D fotografování - a spustit záznam (v nejlepším případě ještě můžete kamery propojit tak, aby začaly natáčet zcela synchronně). A potom provést několik úprav popsaných dále.
   Druhou možností je pořídit si pro kameru některý ze speciálních 3D nástavců. Ani to však není nijak levná záležitost, navíc toto příslušenství nebývá příliš univerzální.
   Je tu ale ještě jedna možnost. Můžete použít kameru a digitální fotoaparát, který zvládne natáčení videa. Jistě – kvalita nebude tak vysoká jako ve 3D kině, ale novější fotoaparáty již video umějí docela pěkně.

http://www.3djournal.com/


V poslední době přicházejí na trh snímací zařízení pro přímé pořízení 3D obrazu.

Úvod do 3D fotografie a 3D videa

3D fotografie a 3D filmy vám umožní vidět svět nikoli v ploše, jako je tomu u běžných fotografií a filmů, ale v prostoru. Některé části obrazu můžete vidět blíže – mohou dokonce vystupovat před plátno nebo před monitor – jiné dále, třeba někde daleko vzadu.

   Má-li pozorovatel vidět obrázek jako prostorový, je třeba, aby každé oko vidělo svůj obraz. Obrazy pro levé a pravé oko musejí být odlišné a jejich odlišnost v sobě právě obsahuje informaci o umístění jednotlivých objektů v prostoru - a tedy hloubku obrazu. Díky ní vnímáme obraz jako 3D.
   Otázkou tedy je, jakým způsobem každému oku předložit jeho obraz. V zásadě existují dvě možnosti - buď má každé oko skutečně svůj vlastní obraz - například na svém vlastním displeji, nebo mají obě oči jeden společný obraz, ale každé v něm vidí něco jiného. Třeba proto, že má pozorovatel nasazené modročervené brýle a každé z očí vidí pouze ty barvy obrazu, které mu jeho barevné sklo propustí.

Stereoskopický pár
   Nejjednodušší metodou z hlediska tvorby je umístění obrazů pro levé a pro pravé oko vedle sebe.
Pozorování výsledného obrazu však není úplně jednoduché. Je třeba zaměřit oči tak, jako by pozorovala bod daleko za obrazovkou a přitom je zaostřit na obrazovku. Pozorování do dáli je důležité proto, aby každé oko vidělo jen jemu určený obraz, ostření pak proto, aby nebyl viděný obraz rozmazaný. Aby bylo možno stereskopický pár vůbec pozorovat, nesmí být obrazy příliš veliké - jinak, pokud by byly blízko pozorovatele, by musely jeho oči mířit od sebe.
   Pro pozorování obrazů umístěných vedle sebe existují i různé pomůcky včetně specializovaných prohlížeček, se kterými pak lze pozorovat obrazy na monitoru, případně stereo diapozitivy, stereo tisk na papíře a podobně. Nejjednodušší zařízení představují jen jednoduché plastové brýle s plastovými čočkami, komplikovanější obsahují oddělovací přepážky a podobně.

   Podobně jako stereoskopický pár funguje i překřížený stereoskopický pár. Zde je ovšem obraz pro pravé oko vlevo a pro levé oko vpravo. V tomto případě se oči nedívají přímo před sebe, ale naopak k sobě. Pro pozorování se doporučuje vztyčit prst a dát si ho mezi oči, obě oči na něj zaostřit a pak jím pomalu pohybovat směrem mezi oba obrazy dokud neuvidíte 3D obraz.

Dva v jednom
   Obraz pro levé i pravé oko se mohou rovněž nacházet v jednom obraze. Tehdy je ovšem třeba, aby již zobrazovací médium (může jít o elektronické zařízení, ale třeba také o holografickou desku) vysílalo mírně odlišný obraz pro levé a pravé oko (tedy ve směru levého a ve směru pravého oka), aby byl uživatel schopen zamířit každé oko na správnou část obrazu, nebo aby použil speciální brýle. Ty pak mají za úkol rozložit společný obraz tak, aby každé oko dostalo jeho správnou část.
   Velké oblibě se před několika lety těšily 3D obrazy, kde byla prostorová informace uložena v opakujícím se vzoru - a které bylo možno prohlížet bez brýlí tak, že jste prostě zaostřili „za obraz“. Objekty zde ovšem nemohly mít své barvy, ale jen barvy kódovacího vzoru.

Další z možností je anaglyph. Zde dostává každé oko jen vybrané barvy, přičemž právě v barvách (přesněji ve vodorovném posunu jejich červené a modrozelené složky) je zakódováno, které objekty jsou umístěny kde v prostoru.
   Další možností je polarizace a polarizační brýle. Světlo je tvořeno elektromagnetickými vlnami, které za běžných okolností kmitají ve všech směrech. Pokud budeme vysílat pro jedno oko vlny kmitající pouze vodorovně a pro druhé svisle - a použijeme polarizační brýle, které ke každému oku propustí ty jeho vlny, pozorovatel uvidí 3D obraz. Tohoto principu nelze použít na počítači s jedním standardním monitorem, využívá se však například v kinech iMax.
   Objevují se i další zajímavé technologie - třeba brýle, jejichž průhledy zajišťují různý vodorovný posuv různých barev - a pak se tedy například červené objekty jeví vpředu a modré vzadu.
   A jsou tu také LCD zatmívací brýle (shutter glasses), například Elsa Revelator. Ty byly jeden čas velmi populární u počítačových her a dokonce i u 3D videa na kazetách - pozorovaného v běžné televizi. Jejich princip spočívá v tom, že rychle zatmívají střídavě levé a pravé oko a stejně rychle na monitoru problikává obraz pro obě oči. Když je tedy levé oko odkryto, na monitoru je obraz pro něj, když zakryto, je tam obraz pro pravé oko (u televize se využívá takzvaných půlsnímků). Tato technologie vyžaduje monitor s vysokou obnovovací frekvencí obrazu, naprosté minimum je 100 Hz (100 kmitů za sekundu, 50 pro každé oko), daleko lepší je pak užít monitor se 160 Hz. Uvedenou frekvenci ovšem ani zdaleka každý monitor nezvládne (a u běžných LCD panelů to zatím vůbec nepřipadá v úvahu).
  
Další řešení
   V průběhu času se objevila i řada dalších řešení - profesionálních i amatérských. Jde například o 3D helmy nebo 3D brýle se dvěma barevnými displeji (jedním pro každé oko), dvojici monitorů oddělenou přepážkou nebo dvojicí nakloněných zrcadel, ale třeba i o 3D displeje se speciální vrstvou, která ke každému oku směruje jen ten jeho obraz (k vidění byly například na CeBITu 2003 na stánku Fraunhoferu).
   Dokonalé řešení - tedy levné, snadno přenosné, neomezující, nezkreslující a nabízející pohled z různých úhlů zatím neexistuje. Vývoj ale jde dál a je docela dobře možné, že jednoho dne se objeví na našich stolech 3D displeje jako zcela standardní vybavení.

http://www.3djournal.com/002/artic21.php

28. července 2010

Panasonic HDC-SDT750: první amatérská 3D kamera

Příznivci trojrozměrného obrazu mají novou možnost, jak si vytvořit vlastní 3D záběry. Nová kamera Panasonic HDC-SDT750 je určena pro širokou veřejnost a 3D natáčí v HD rozlišení. 
3D videokamera Panasonic HDC-SDT750 foto: Panasonic3D videokamera Panasonic HDC-SDT750
Firma tak vedle svého profesionálního modelu 3D kamery Panasonic AG-3DA1 přichází s modelem, který vychází z přístroje pro běžného uživatele. Novinka je nástupcem Full HD 3MOS kamery HDC-HS700. K ní je přidán speciální dvojitý objektiv, který umožní stereoskopické natáčení.
Přídavný 3D objektiv videokamery Panasonic HDC-SDT750
Ve 3D natáčí kamera obraz v rozlišení 980 x 1080 pro každé oko. Snímek může mít až 14 Megapixelů. Technologie záznamu je označována jako Side-by-Side (vedle sebe).
Obrazy pro obě oči jsou šířkově smrštěny na polovinu a umístěny vedle sebe "bok po boku". Výsledný signál má běžně používané rozlišení a lze ho tak využít i na běžné televizi.
3D obraz má plné vertikální, ale poloviční horizontální rozlišení. (Podrobněji jsme o způsobu snímání a zpracování 3D obrazu psali v seriálu článků zde)
Nová 3D videokamera Panasonic HDC-SDT750 Nová 3D videokamera Panasonic HDC-SDT750 Nová 3D videokamera Panasonic HDC-SDT750
Výsledný obraz jsme mohli vidět na představení kamery ve švédském Stockholmu. Tam byl obraz prezentován na 3D televizích s aktivními brýlemi. 3D efekt byl podobný jako u její profesionální sestřičky.
3D videokamera Panasonic HDC-SDT750 3D videokamera Panasonic HDC-SDT750
Přístroj s 3D optikou má světelnost od F3,5. Bez 3D optiky natáčí Full HD video v rozlišení 1920p kódované pomocí kodeku MPEG-4/H.264 AVC codec.
U Panasonicu je samozřejmostí podpora AVCHD formátu, který nabízí při plném rozlišení datový tok 17 mbps. Záznam je možné ukládat na karty typu SDHC nebo SDXC.
Hlaqvní parametry nové 3D videokamery Panasonic HDC-SDT750 Hlavní parametry nové 3D videokamery Panasonic HDC-SDT750
Kamera Panasonic HDC-SDT750 využívá 3palcový LCD displej s dotykovým ovládáním. Zvuk je nahráván ve formátu 5.1 pro prostorový efekt.

Dále má přístroj k dispozici upravený optický stabilizátor Hybrid OIS, nabízí manuální ovládání i autofokus s ostřením na pohybující se objekt.
Cena kamery Panasonic HDC-SDT750 je stanovena na 1 400 USD (cca 30 000 Kč). V prodeji by se měla objevit říjnu.
Zdroj http://technet.idnes.cz/panasonic-ma-prvni-3d-kameru-pro-bezne-uzivatele-ftn-/tec_foto.asp?c=A100727_175841_tec_foto_vse