Zatímco běžné fotografie jsou ploché, 3D fotografie zachycují hloubku fotografované scény. Jeví se proto plasticky. Název 3D je ale trochu nepřesný – ve skutečnosti se jedná o takzvané stereogramy. Objekty na nich vidíte plasticky, ale nemůžete fotografii otočit a na její zadní straně vidět záda fotografovaných lidí. Není to tedy skutečný 3D záznam.
Pořízení se provádí tak, že obě snímací zařízení (například kamery) musejí mířit stejným směrem a být od sebe vzdáleny tak, jak to odpovídá vzdáleností nejbližšího objektu před kamerou. Málokdo z nás má asi po ruce dvě stejné digitální kamery. Pokud mezi takové lidi patříte, pak máte tvorbu 3D videa zjednodušenu. Stačí prostě postavit kamery vedle sebe - do vzdálenosti, kterou určíte stejně jako při 3D fotografování - a spustit záznam (v nejlepším případě ještě můžete kamery propojit tak, aby začaly natáčet zcela synchronně). A potom provést několik úprav popsaných dále.
Druhou možností je pořídit si pro kameru některý ze speciálních 3D nástavců. Ani to však není nijak levná záležitost, navíc toto příslušenství nebývá příliš univerzální.
Je tu ale ještě jedna možnost. Můžete použít kameru a digitální fotoaparát, který zvládne natáčení videa. Jistě – kvalita nebude tak vysoká jako ve 3D kině, ale novější fotoaparáty již video umějí docela pěkně.
http://www.3djournal.com/
V poslední době přicházejí na trh snímací zařízení pro přímé pořízení 3D obrazu.