Film pro 3D se typicky vytváří dvěma kamerami (nebo amatérsky kamerou jednou, ale se dvěma objektivy), které tak zaznamenávají lehce odlišný obraz v rámci úhlu pohledu pravého a levého oka. Při jeho následném promítání potřebujete ovšem zajistit, aby se ten správný snímek dostal do toho správného oka. K tomu existuje několik metod, které se liší tím, jak je scéna do datového toku (přicházejícího videa) zakomponována.
Tzv. 3D formátů podporovaných v konkrétních televizorech je dnes až sedm a všechny je umí jen jediná firma – Samsung. Současným – a to zdůrazňuji – základem jsou ale jen tři:– „sekvenční 3D“ – standard pro Blu-ray disky,
– „vertikální 3D“ („side-by-side“) – standard pro televizní vysílání,
– „horizontální 3D“ („top-bottom“) – další standard pro televizní vysílání.
Pasivní a aktivní 3D systém
Ještě než se dostanu k samotným formátům aktuálního 3D obrazu, je třeba se zmínit o jejich dvou základních systémech (alespoň těch nyní používaných). „Pasivní“, který má na našem trhu jediného zástupce v podobě LG 47LD950, pracuje s brýlemi s polarizačními skly, které zajišťují filtrování přicházejícího obrazu. Brýle jsou jednoduché a levné, obraz je dnes na vysoké úrovni i když někdy vykazuje menší barevné zkreslení a často se využívá v kinosálech právě kvůli nízké ceně brýlí.
Pro domácí použití se ale sází na „brýle s aktivní závěrkou“ s LCD panýlky místo skel. Ty propouštějí obraz podle toho, zda právě přichází pro levé oko (uzavřou pravý panýlek) či pravé oko (zatmí levý). Kvalita je sice opět na vysoké úrovni, ale vše potřebuje napájené brýle a synchronizační čidlo v televizoru, které brýle spojí (sesynchronizují) s příchozím 3D signálem. Synchronizaci v tomto případě obstarává infračervené světlo (uvažuje se i o Bluetooth) a vše pracuje ve Full HD, tedy v rozlišení 1 920 x 1 080 bodů. Při začátku vysílání tedy vždy musíte chvíli počkat (řádově sekundy, někdy i deset, patnáct) než se brýle domluví s televizorem.
Standardy a základní formáty pro 3D
Jak už jsme si řekli výše, jsou tři a pokaždé se pracuje s video soubory ve formátu MPEG-4. Na Blu-ray disku jde kodek o MVC (Multiview Video Coding), což je varianta H.264 AVC (Advanced Video Coding), takže je to vlastně obdobné, jako u televizního vysílání ve vysokém rozlišení (HDTV). Jde o standard přijatý asociací Blu-ray, takže je vždy stejný.
Film je na Blu-ray disku uložen ve Full HD, a to dvakrát. Jednou jako verze pro pravé oko a podruhé jako časově posunutá verze pro levé oko. Pokud se přehrává bez 3D přehrávače, vezme se jednoduše jen jeden datový tok, takže 3D filmy jsou kompatibilní s běžnými BD přehrávači pro 2D. Ani z toho tedy nemusíte mít obavy.
Oba snímky přicházejí na obrazovku za sebou, přičemž střídají jeden druhý (tzv. sekvenční 3D). Díky tzv. mezisnímkové komprimaci, zabere nahrávka jen o asi polovinu více místa než stejný film ve 2D.
V létě byl oznámen i standard, resp. standardy, pro televizní vysílání ve 3D. Vše iniciovala společnost SES Astra a se zástupci celého odvětví se dohodla na minimálních technických specifikacích pro zavádění 3D televize směrem k satelitnímu vysílání, resp. příjmu.
Přenosy ve 3D tak budou využívat buď zobrazovací formát „side-by-side“ (ten pro rozlišení 1 080i), tedy tzv. vertikální 3D u kterého jsou obrazy vedle sebe, nebo „top-bottom“ (pro rozlišení 720p) u kterého jsou obrazy pro levé a pravé oko umístěny nad sebou. Jak je zřejmé, rozlišení obou obrazů je patřičném směru vždy poloviční.
Nekódované 3D služby budou vysílány s využitím aktualizované normy DVB (Digital Video Broadcasting), která umožňuje plně automaticky přepínat mezi příchozím signálem ve 2D a 3D a naopak. Dá se tedy časem předpokládat, že tyto standardy budou použity i pro pozemní DVB-T vysílání.
V Evropě se přes satelit vysílá nejčastěji v tzv. „vertikálním 3D“.
Další 3D formáty
Ty jsou v současnosti spíše jen doplňkové a některé z nich se používají zejména v PC řešeních. Jde o následující systémy:
– „Frame Packing“ – mezi obrazy pro levé a pravé oko, které jsou nad sebou a oba ve Full HD, je vložen černý pruh o výšce 45 bodů. Celkové rozlišení vzniklého dvou obrazu je tak 1 920 x 2 205 bodů. Tento systém podle všeho vyžaduje propojení komponent přes HDMI 1.4 a nejspíše mu nebude stačit kvalitní kabel verze 1.3 tak, jak je dnes běžné.
– „Line by line“ – obrazy pro levé a pravé oko jsou vytvářeny po řádcích, kde jeden následuje druhý. Na výšku jde tedy o poloviční rozlišení.
– „Vertical Stripe“ – to samé, ale vše se odehrává vertikálně.
– „Checker Board“ – obraz pro levé a pravé oko přichází šachovnicově pixel po pixelu v obou směrech. Rozlišení výsledného 3D obrazu je tak poloviční jak ve směru horizontálním, tak ve směru vertikálním.
Televizory pro 3D v praxi
Jednotliví výrobci pochopitelně zaujímají vůči svým 3D televizorům totožný přístup, což znamená důraz na podporu obdobných 3D formátů a liší se tak jen samotným přístupem ke 3D v televizoru. Jejich přístroje jsou tedy buď „3D Ready“ což znamená dokoupit dodatečný 3D balíček (brýle, synchronizační vysílač), nebo plně 3D (synchronizační vysílač je zabudován a alespoň jedny brýle jsou součástí dodávky). To v praxi znamená, že v balení dostanete vše, co pro sledování prostorového obrazu potřebujete a dokoupíte si jen příslušný počet dalších brýlí.
Pojďme ale ke konkrétním výrobcům a přístrojům na českém trhu. U každého výrobce – pro příklad – uvedu kompletní technické parametry vybraného modelu (modelů), a to včetně podporovaných 3D formátů a typu napájení brýlí. Právě to poslední je dosti důležité, což jako majitel, zjistíte záhy.
Nejvýhodnější se mohou zdát brýle dobíjené přes USB, nicméně i ty na standardní knoflíkovou baterii vydrží většinou kolem padesáti (či více) hodin provozu a řada lidí se prostě nechce dobíjením akumulátoru zabývat..
